Sferijská božstva

Sferijská božstva a co s nimi. Sem všechny nápady co vás napadne.
Je todiž otázka, jak to s nima bude -> jako př. na Eq (tuna božstev, každej si věří co v chce), nebo na Th (těch několik základních), nebo př. jako upravené křesťanctví ve středověku (jedno božstvo, které je IC vnucované, ale každej si může věřit v co chce, nebo jako křesťanctví ve středověku (jedno božstvo).
Sám osobně bych byl pravděpodobně pro 3 možnost, jelikož, třeba na Eq, ty božstva stratili celkem svůj význam jak si každej věří v co chce a není to tam vůbec nějak zvlášť šířeno -> ty božstva jsou jen takový IC okecání pro klerikovi kouzla... Kdyby to bylo jako křesťanctví ve středověku (př.) tak by možná mohli být zajímavé ty různé "inkvizice", ty chamtiví knězové, kteří různě intrikují atp.
Nevím - proto hlasujte a diskutujte x)

Ja bych byl pro pár zakladních, od kazdeho dve: cili dva temni bohove, dva dobri bohove a dva neutralni bohove jako zaklad, stim ze by byla moznost mit i vlastniho boha, ale po radne domluve a podpodminkou ze bude mit vicero uctívačů.

Poznámka: Kdo nemá čas na můj rozbor náboženských systémů, nechť si přečte jen poslední odstavec ("závěr") ;)

Tohleto je docela komplikovaná otázka... i z hlediska historie není snadné se moc odkazovat. Ano, ve středověku, kdy bylo _v Evropě_ nejrozšířenější křesťanství, máme jednoho (resp. trojjediného) Boha. Stejně tak je Alláh v Islámu, ze kterého ostatně křesťanství vychází.
Ovšem je potřeba si uvědomit, že než se rozvinulo křesťanství, fungovaly běžně pantheony. Římská civilizace měla velice komplikovaný pantheon bohů - hromada božstev se složitými vztahy mezi sebou, byla to vlastně taková telenovela trošku =P To samé starověcí Řekové, to samé Egypťané - všechno vyspělé kultury, které také vyhovují našim představám.
Že víc chceme "temný středověk"? Ok, podívejme se na Kelty a další kmeny - ti měli také několik bohů, stejně tak vikingové... kdo by neznal Ódina, Lókiho... tam jich bylo tuším 6 těch bohů, jestli víc, tak o moc ne. ;)
A i Slované měli více bohů - nejznámější Perun rozhodně nebyl jediným bohem, ale nemůžu si teď vzpomenout na další jména.
A to nemluvím o asijských kulturách, kde jsou stovky a stovky démonů, kde vlastně ani není nějaký "hodný bůh", jen se tam někde povaluje Buddha... ;))

Takže podstatné pro nás je určení toho, jaká má být role víry a náboženství ve hře - a ano, je potřeba tyto dvě věci (víru a náboženství) oddělovat.
Podívejme se na možnosti.

A) Jedno náboženství
A1) Vícebožství
A1.1)Free
Tato možnost znamená, že máme ve světě jedno náboženství, která určuje existenci několika bohů. Církev samotná nemá příliš velkou váhu ve světě, bohové, kteří jsou součástí tohoto náboženství, často stojí proti sobě, ale přitom není řečeno, koho musíme vyznávat. Taková je situace na EQ - je tam jedno náboženství, protože žádný z bohů nepopírá existenci kteréhokoliv jiného, je to pantheon, tj. máme více bohů, a každý může více uznávat kteréhokoliv z nich: Harguda, Ajris... Díky této nesjednocenosti neexistuje nějaká všeobjímající církev. Náboženství jako takové tedy není vidět na každém kroku, maximálně menší řády jednotlivých bohů, a má jako takové malou úlohu ve světě. V praxi to vede k tomu, že víra je pro postavy důležitá asi jako barva očí, ve vážnějších případech může být záminkou k boji, který je ovšem z hlediska světa bezvýznamný. V případě, že jste nevěřící, tak z hlediska světa to není zvýhodnění (jen v individuálních konfliktech). Důležitým atributem této možnosti je možnost přijít s novou vírou (a začlenit ji do tohoto náboženství) velice, velice snadno. Zkrátka EQ. ;)
A1.2)Not-free
Jedno mnohobožské náboženství. Od "free" verze se odlišuje tím, že svět mnohem více reaguje na vaši víru - a nemám na mysli jen situaci z EQ, že nemůžete paladinům do očí říci, že věříte v Harguda. Tato verze znamená, že fakticky musíte ve všechny bohy věřit, musíte je _všechny alespoň uznávat_ (narozdíl od předchozí verze, kde vás může zajímat jen jeden bůh), ač samozřejmě jednoho z nich můžete preferovat. Uznáváním teď nemyslím jejich velebení, nýbrž uznání existence - naopak, bohy, které náboženství označuje za špatné, velebit nemůžete, jinak máte postihy (větší než ve "free" verzi). Církev zde získává mnohem větší roli, stejně tak s ní spojené rituály - je o dost běžnější zúčastňovat se církevních slavností (a chodit v neděli do kostela), církev má větší vliv na život člověka. Církevní hodnostáři se těší větší vážnosti (ale nemusí to nutně znamenat politickou moc). Pokud si nejste teď jisti, jak by tato možnost byla zakomponována ve hře a jak že se vlastně liší od "free" verze, tak to shrnu a něco dodám: 1) Není možné popírat existenci někoho v pantheonu. 2) Slovo církve, která se o dané náboženství stará, má větší váhu. 3) Chcete-li přijít s novým bohem, musíte se držet v undergroundu .) Tj. svět nepřipouští snadný vznik nových bohů - přesto tu ale je možnost, že potají velebený bůh se nakonec dostane do oficiálních záznamů a ocitne se mezi ostatními bohy v pantheonu daného náboženství (takový proces ale může být otázkou několika desetiletí). Zkrátka silně omezená EQ. ;)
A2)Jeden bůh
A2.1)Free
Tady se už poněkud posouváme - máme jedno náboženství, které uznává jen jediného boha. Tento bůh sice může mít všemožné zajímavé parametry (krásný příklad: křesťanský Bůh je Trojjediný, je to Otec, Syn i Duch svatý, tj. má 3 aspekty, ale pořád jde o jednoho boha), ale je jen jeden. Můžou existovat podbožská stvoření a může mít svůj protějšek (křesťanství: existují andělé, jeden z nich je Lucifer, který stojí proti bohovi). Podbožská stvoření, která slouží bohovi, ale nemají jeho váhu, tj. nemůžete v ně "věřit" (nedávalo by to smysl). Co se týče protějšku a jeho podbožských služebníků, tak v něj pro změnu věřit nemůžete - resp. víra v něj _je_ součástí náboženství a vy musíte věřit v jeho existenci, ale za žádných okolností ho nesmíte vyznávat (podobná situace jako s Hargudem). Z praktického hlediska je zde důležité, že církev je silná, jednotná a často má i politickou moc. Na druhou stranu, je zde umožněno polemizovat s vírou, každý si může onoho jediného boha představovat i o dost jinak, každý si může z této víry vzít jen to, co chce pro sebe. Náboženství je otevřené reformám (Jana Husa by neupálili). Na druhou stranu, není možné přijít s novým bohem, to by bylo proti samotným principům. Něco takového je považováno za jiné náboženství - na druhou stranu, tato verze monoteistického (= jeden bůh) náboženství nemusí být zas tak nepřátelská vůči jiným náboženstvím (obzvláště, když to druhé náboženství bude také monoteistické... třeba když jedete do Egypta a jste křesťan, tak jste na tom pořád lépe než ateista, protože pro muslima je křesťan muž Knihy, muž jednoho boha, zatímco ateista je jen nevěřící pes). Zkrátka 1 bůh, možnost reforem, kompatibilita s dalšími náboženstvími, silnější vliv církve (v porovnání s EQ) a větší politická moc církve (v porovnání s EQ), někdy i větší než u not-free polyteistické (= více bohů) verze (ale ne nutně).
A2.2) Not-free
Zkrátka a stručně? Středověké křesťanství. Monoteistické náboženství řízené silnou církví, která má veliký vliv a politickou moc. Všichni musí věřit v jediného boha. Kdo nevěří, ten musí víru alespoň předstírat. Jiná náboženství mají jen pramalou šanci s tímto náboženstvím koexistovat, protože toto náboženství jako takové popírá možnost jiných náboženství. Je skoro nemožné přijít s novou myšlenkou, v případě nápadu na reformu můžete být prohlášeni za kacíře. Kacíři jsou i nevěřící popř. ti, kteří věří v něco jiného, než diktuje náboženství/církev. Takovéto náboženství může s kacíři zacházet různě - buď může být mírnější a jednoduše mají jen kacíři více méně sociální nevýhody... a nebo jako ve středověku, kdy byli kacíři zabíjeni a kde se dokonce i vedli války proti příslušníkům jiných náboženstvím. Takže: 1) Jeden bůh 2) Velmi silná církev 3) Uzavřenost vůči novým myšlenkám a reformám 4) Nekompatibilita s jinými náboženstvími 5) Kdo nevěří/věří v něco jiného = Kacíř => 6) V mírnějším případě jsou kacíři diskriminováni, v tom horším upalováni.
B) Více náboženství
Tady nejsou žádné podkategorie, protože jde prostě jen o kombinace výše uvedených. Jak by to fungovalo se dá odhadnout z popisu jednotlivých typů - třeba dát vedle sebe dvě "A2.2" by vyústilo v permanentí džihád (= svatá válka). ;)

***

Toto je podle mě hlavní rozdělení. Samozřejmě, ještě by se polyteistická náboženství dala typově rozlišit podle toho, o jaké bohy jde - jestli jde o bohy, kteří vypadají jako lidé popř. jsou aspoň humanoidní, ale často mají lidské vlastnosti (Řím, Řecko, Egypt), nebo zda jde o přírodní bohy, soubor duchů apod. (Afrika) či o tisíce malých bůžků (Asie).

Co se týče mých preferencí - osobně jsem pro A1.1. Nelíbí se mi EQ systém, který je tak volný, že má ve světě víra malou váhu, proto bych dal "not-free" verzi, kde je sice možné se prosadit, ale jde to horko těžko, a kde je víra důležitá.
Rozhodně jsem proti monoteistickým náboženstvím. Abyste je napasovali do světa plného různorodých ras, magie atd., tak by jich muselo být víc . A to je právě to - víc náboženství (tj. "B") bych nedával, protože pak by byl ve hře binec... a nakonec by to stejně skončilo jak na EQ, jen by se v tom už nikdo ani nevyznal.
Navíc v případě "A2.2" by byl vliv víry tak velký, že by se na základě toho hráči mohli začít vyvražďovat. Ve velkém.

Závěr
Tj. viděl bych to na Římsko/Řecko/Egyptský systém, jen s méně bohy, ať se v tom vyznáme. Pár bohů, kteří jsou dostatečně obecní, aby si každý našel jednoho dva z nich (a jejich aspekty by se klidně mohly překrývat). Free v tom, že každý si toho svého boha může vykládat trošku jinak. Not-free v tom, že není možné svět zasypat novými bohy, není možné o stávajících bozích začít hlásat něco _úplně nového_... ale samozřejmě, viz. A1.2, když je někdo vytrvalý, může časem získat pro svého boha místo ve světě (ale je to hooodně výjimečný případ).
Církev by existovala a byla by uznávaná, dokonce by mohla mít i _drobnou_ politickou moc (vliv na chod světa). V žádném případě by ale nemělo existovat něco jako "Inkvizice" - a pokud si ji vytvoří hráči, nechť je to extrémní odvětví, které není církví úplně schvalováno (ale proti být, na druhou stranu, asi nemůže).
Tj. jsem pro EQ systém s tím rozdílem, že tento systém bude jasněji vymezený, uzavřenější (vůči změnám a novotám) a církev bude mít větší váhu (ale ani zdaleka takovou, jako ta ve středověku... spíš se holt klerici budou těšit o něco většího respektu a prostí lidé za nimi budou více chodit pro radu apod.).

moc moc děkuju za závěr

Jak sem si teď přečet celý tvůj příspěvek Grane, musím říct, že poslední možnost (v závěru tedy) zní docela přijatelně.

Ty's to četl celé? Impressive, příště se musím víc snažit... =P ;)

uz si pisu do diaře: kde mam to volno cely den? ah tady 16. května. takže si tam zamlouvam cas na četbu :)

EQ je jakejsi azyl pro mezisférální poutníky, vpodstatě to není skutečnej svět jako třeba Thalie (na Thalii se nesetkáte tolik s démony apod., ale problémy se vyvíjí spíš lokálně)... a proto nemůže mít EQ pevnej pantheon, postava prostě příjde a vyznává boha, kterého vyznávala v domácí sféře, k tomu jsou samozřejmě i ostatní lidi volnější, protože vidí, že každej vyznává něco jinýho....
Zatímco pokud je svět pevnej (normální svět a ne malej kousek sféry), tak by měl mít podle mě náboženství jak EQ, ale uzavřenější díky menšímu počtu mezisférálních poutníků.

ja souhlasím s granem dost sem hraval age of mytology a od té doby mam takové panteony nejraději

Tím je to vcelku vyřešeno.
Stručně:
-několik obecných bohů (aby si každý mohl vybrat)
-není možno jen tak přidávat nové bohy i když za určitých podmínek je (mnoho věřících, delší aktivita)
-církev má určitou moc (respekt)
Stručněji:
Eq systém, který je uzavřenější vůči změnám a novotám

Amen. ;)

yes!

akorad zase ne aby odkazdeho presvedceni byl jeden buh vice aktivni(npc) jako na eq, ze tam amji jen Solara, ajris a harguda. udelal bych odkazdeho aspon ty dva

Jak to myslíš?

to už nebude par bohů ale uplnej velkej pantheon

Otázka jak to brát obecně. Taky se dá dát pro každé přesvědčení jeden bůh a to jich hned bude 9. Otázka, jestli to neskrouhnout opravdu na těch pár obecných bohů -> ať to nemáme přemnožený (víc bohů, než hráču / věřících =P)

nee myslel jsem to tahle: dva od prevedceni dobreho, dva od presvedceni neutralniho a dva od presvedceni zleho..jako zaklad, kteri tam budou a budou mit chramy a npc uctivace

rozhodně jsem proti..
proč nemůže bejt třeba víc bohů zlých než dobrých?
proč to musí být v poměru 2:2:2?
a vůbec, podle mě bych dal 3 základní bohy a dával další podle toho, jak hráči budou hrát a kolik jich bude..

Spíš víc neutrálních, pokud se ohlídnu na běžnej svět, nedá se říct, že je nějakej bůh zlej nebo hodnej...
Takže 1,2,3 hlavní bohy a pak nějaký vedlejší, míň uctívaný, ale víc zaměřený (na zlo, dobro apod.)

Neuctívaní bohové zaniknou krom teda těch pár základních. Rozhodně neutrální či v poměru 2:2:2 to nemusí být. To pak může záležet na počtu věřících... Rozhodně do začátku, musejí být vyrovnaný a jsem taky pro to, aby byli do začátku jen 3 obecní bohové.

Já osobně bych se vůbec neřídil nějakou vyrovnaností, přesvědčeními, konflikty Zlo:Dobro, Řád:Chaos... prostě to chce vytvořit nějaké bohy, kteří dohromady budou tvořit plný celek, aby si každý mohl něco najít... toho bude dosáhnuto za prvé tím, že budou tak zeširoka pojatí, že se můžou potkat dva vyznavači stejného boha, ale každý bude uznávat jeho odlišný aspekt... a celkově za druhé, že každý bůh bude jako mince. Ta má dvě strany ;)
Křesťanský Bůh je také bůh Milosrdný, bůh Trestající a bůh Stvořitel... .)

Nic mě nenapadá. Zkuste vy vymyslet nějaké "takovéhle" bohy. Kdo udělá prvního, dostane lízátko. =P

Matka
bůh matkovstvé-hodná (dává lízátka dětem)
Otec
bůh otcovství-neutrální (moudrej, hlava rodiny)
Syn
bůh dětsví-zlo (parchant malej)

Street_cz napsal:Matka
bůh matkovstvé-hodná (dává lízátka dětem)
Otec
bůh otcovství-neutrální (moudrej, hlava rodiny)
Syn
bůh dětsví-zlo (parchant malej)

Spíš Otec, Syn, Duch Svatý :)

Jo, podobenství s křesťanstvím za prvé (což je asi nežádoucí - za prvé kvůli typu světa, za druhé kvůli tomu, že by to vedlo k jiné funkci náboženství a církve ve světě), odfláklá práce za druhé =P Myslím, že Sférie zaslouží víc než jen "Matka = Dobro" ;) (mimochodem, proč by tam také mělo být to rovnítko, že ;))

To mi připomíná jeden low magic svět, který už několik let pomalu (ale jistě! =P) vzniká pro DrD+. Je dost komplexní a vše... můžu sem repostnout koncept náboženství v lidské Říši, na které se tam pracuje nejvíce (určitá podobnost s křesťanstvím tam skutečně je a je to tak správně, ale taky že tam ta církev funguje o dost silněji).

BOHOVÉ ŘÍŠE - Otec, Matka a Bída

_Hardul_

Často se o něm mluví jako o "Otci", někdy je nazýván prostě "Bůh". Z našeho světa má náboženství s ním spojené nejvíce podobností s křesťanstvím, ovšem učení Hardula učí mnohem více odpouštět a nemluví o nutnosti věřit _jen_ v něj.
Hardul má velmi mocnou a rozsáhlou církev. Její hodnostáři se zdržují hlavně na jihu a v okolí měst, ovšem i v těch nejzapadlejších koutech říše jsou k nalezení nejen Otcovi kněží, ale táké kostely jemu zasvěcené.
V Boha věří snad každý obyvatel Říše. Kdo tak nečiní, zahrává si s církví, která v sobě obsahuje inkvizici, stejně jako naše křesťanství. Naštěstí pro obyvatele Říše, Hardulova inkvizice je... spravedlivější a tolerantnější.
Náboženství Hardula obsahuje nebe a obsahuje i peklo. Kdo bude pevně v Hardula věřit, tomu se po smrti dostane klidu, míru a pokoje, kdo v něj věřit nebude nebo svým chováním propadne bohyni Bídě (viz. níže), toho čeká po smrti utrpení.
Znak Hardulovi církve, resp. celého náboženství je podobný našemu - kříž. Tento kříž je však absolutně symetrický, žádná část není prodloužena.
Církev Všemocného a Vševědoucího netvrdí lidem, že musí nutně věřit pouze v Hardula - přecijen, součástí víry v něj jsou i Matka a Bída a lid tak často může svou modlitbu občas poslat i k nim. Jiná náboženství jsou však nepřístupná.
Nejvyšším hodnostářem církve je Císař, zvaný též Syn Boží. Právě díky svému vyvolení Hardulem je císař ta pravá osoba, která má Říši vládnout... dokud od Hardula neodvrátí tvář, jak se již v historii párkrát stalo. Vždy však byl za to císař potrestán, někdy celá říše.
Hardul je shovívavý, ale nikdo se k němu nesmí obracet zády.

Hardul je málokdy znázorňován, ale když už, tak se jedná o starého muže (ale narovnaného) s upraveným plnovousem v bílé róbě.

_Matka_

Bohyně plodnosti je v Říšském pantheonu nižším bohem, stejně jako Bída. Ačkoliv však Říšskému pantheonu bez pochyb dominuje Vševědoucí Otec, i Matka má v něm své místo. Nemá sice svou církev, obzvlášť na vesnicích však má mnoho těch, kteří k ní jednou za čas vysloví svou modlitbu.
V některých částech na severu si dokonce Matky váží víc, než Otce, a často v nich dávají Matce větší oběti, než Otci, takové oblasti se však potýkají s nespokojeností církve a Hardulových kněží.
Někteří hodnostáři Otcovi církve by si sice přáli, aby byla Matka - a vlastně i Bída (viz. níže) - z pantheonu vytlačena, neb by to upevnilo jejich moc, ovšem něco takového není prakticky možné. Ženy, obzvlášť ty vdané, mají k Matce velký vztah, Matka je bohyní dětí i úrody, takže městský lid nemusí o Matku zavadit ani myšlenku, vesničané však k ní mají příliš blízko.
Jak již bylo řečeno, Matka nemá církev, a tak nemá ani své kostely či jiné svatostánky. Přesto však má většina krajů, ba i jednotlivých vesnic, ve svém okolí místo, které se s Matkou nějak spojuje a kam přináší oběti. Může to být jak nějaký oltář uprostřed lesa či na kopci, tak prostý vodopád nad blýskavým průzračným jezírkem.

O Matce se často vypráví jako o prosté ženě čekající dítě (a odpovídajícím břichem), v rukách držíc buďto obilný klas, nebo misku s vodou (v některých oblastech může být voda nahrazena rýží).

_Bída_

Zatímco Hardul a případně i Matka jsou bohy těch "hodných", ti "zlí" mají bohyni Bídu. Vrazi, banditi, děvky, ale i prostý chudí lidé, ba dokonce herci a zkrátka všichni kdo dřou bídu s nouzí, ti všichni jsou přisuzováni špinavému děvčeti v roztrhaných a rozpadajících se šatech, které už už vypadají, že odhalí úplně vše.
Bída nemá církev a nikdo se k ní nemodlí - za to se často kleje na její účet. Hardulovi kněží ji často využívají k "vyhrožování" - "Nebudeš-li ctít svatého Otce, propadneš Bídě.".
Říká se, že Bída má u sebe klíč od pekelné brány, a tak kdo propadne Bídě, ten je jednou nohou v kotli .))
Samozřejmě, když je někdo velmi chudý a přesto ctí Hardula, neznamená to, že půjde do pekla, rozhodně ne pro skutečnost, že je chudý - a že ho tedy Bída drží ve svých pařátech.
Otázka však je, proč je takový člověk chudý. Pokud si svou chudobu zaslouží, je to něco jiného...

Za gramatické chyby v textu se omlouvám, není čas to opravovat.
=)

EDIT: Btw ten koncept je takový, jaký je, proto, že na tom území původně fungovalo "pohanství" (spousta menších přírodních bůžků), načež "civilizování" přitáhli svého jediného boha Hardula. Jenže přebít zažité náboženství je skoro nejisté, takže dochází k asimilaci (křesťanství také pohanskou víru asimilovalo, ale trochu jinak ) - církevní hodnostáře vyznávají Boha postupně přetavují jednotlivé bůžky na Bohu podřízenou Matku, v případě zlých bůžků (démonů) na Bídu - a nakonec tedy vzniká svatá Trojice (Otec, Matka a Bída vs křesťanští Otec, Syn a Duch svatý - určité podobnosti zjevné a zcela záměrné (ostatně, křesťanství je reálné náboženství, takže vznik podobného náboženství v podobném světě je jen a jen logický)). =)

DEJTE TAM KAINA DEJTE TAM KAINA:D sice taky trochu z bible ale jinak se od toho dost rozchází je sice zlej ale parkrat se snažil aby upíři a lide mohli koexistovat ve světě a vymyslel upirské tradice kterých se musí upíři řídit(sry moc ulítávám na bloodlines) takže mi přijde takovej neutral 8)