Náboženství

LIDÉ
Lidé věří v bohy - je jich šest a stvořili svět a vše, co v něm je. Přiřazují k bohům a k nižším božským bytostem jednotlivá souhvězdí - a také lidské vlastnosti, protože všichni bohové jsou vlastně jen ztělesněných nějakých archetypů, podle nichž mají také svá přízviska. Teologové jiných ras označují lidské náboženství za tzv. haretismus - pro lidi samotné je to prostě jen "víra" a tento název nepoužívají. V tzv. Šestici věří snad všichni lidé v Cindii a církev s tímto náboženstvím spojená je velmi mocnou organizací, která už několikrát pohnula dějinami.

Bohové

Autorem spisů není kněz, nýbrž učený teolog. Církev může mít k některým myšlenkám výhrady.

PANTHEON - Haret, Mitan, Talran, Shirra, Lérr, Aash
Známe šest bohů, kteří stvořili svět a vše, co známe. Existují i další nebeské bytosti, jako třeba dévové, společníci bohů, které můžeme spolu s bohy spatřit na nočním nebi, ale ti nemají takovou moc a důležitost jako sami bohové. Pro každého ze šesti bohů máme jedno jméno, ale pro něj dvě slova - jedno z jazyka, ze kterého už nám zbylo jen pár slov, která nalezneme v Posvátných Knihách a na prastarých místech, a jedno z jazyka, jakým mluvíme dnes, které samo o sobě vyjadřuje většinu z toho, jaký bůh je. A tak známe Hareta, Starce, který coby nejmoudřejší stojí v čele pantheonu, známe Mitana, Rytíře, nejctnostnějšího, který stojí po jeho pravici, a Aashe, Smrtě, jenž stojí po Haretově levici. Vedle Mitana pak stojí Talran, Tulák, který stejně jako on má k našemu světu a k lidem blízko, a po levici má svou družku, Shirru - Dámu, paní lásky a války. Mezi ní a Aashem pak stojí poslední z bohů, Lérr, věčný Hráč, který si se vším zahrává a vše obrací. Takto stojí šest bohů, šest Velkých znamení, jak je můžeme spatřit na hvězdném nebi.

Haret
Nejstarší a nejmoudřejší z bohů, známý také jako Stařec, stojí v čele pantheonu. Je to bůh spravedlnosti, trestu i milosrdenství, a tedy i patronem panovníků, soudců i katů a jiných vykonavatelů spravedlnosti. Je nekonečně Dobrý a soucitný, ale byť shovívavý, je přísným učitelem. Je ochráncem lidí, neb to on měl největší podíl na vzniku člověka - každý muž i žena i dítě v sobě nosí částečku jeho božské vůle. Pro tuto božskou podstatu jsou lidé před tváří boží výše než jiné rasy, neb člověk je tvor Haretem vyvolený. Haret je také pánem nebes a správcem hvězd. V dávných časech dal lidem Posvátné Knihy a s jejich pomocí je učil o počátku věků, o údělu člověka, o významnosti a o pokoře. Coby nejmoudřejší a nekonečně spravedlivý je to on, soudce, kdo určí, kdo je hříšný a kdo ne a kdo si zaslouží jaké místo v posmrtném životě.

Mitan
Každý ctnostný muž vzhlíží k Rytíři, nejčestnějšímu z bohů. Je patronem hrdých, upřímných a ochotných pomáhat. Učí ochraně slabších, učí dobrému srdci a úctě k dobrým lidem - a úctě k ženám. Mitanovo učení hovoří o cestách s jasným cílem, o předurčení k velkým činům, o slávě a hrdinské smrti za správnou věc. Je Osudem - spolu s Hráčem vede kroky lidí i dalších stvoření, snaže se je dovést ke správnosti. Je patronem léčitelů a všech, co pomáhají a obětují se pro druhé. Hovoří se tak o něm nejen jako o Rytíři, ale také jako o Paladinovi či ctnostném Mnichovi. Sdružují se v jeho jménu řády léčitelů i bojovníků za správnou věc a ctnostnou víru. V řadách jeho uctívačů jsou tak i bojovníci, kteří se nejprve zeptají, než sáhnou po zbrani, a vojáci, neboť Rytíř učí velké disciplíně a poslušnosti.

Talran
Pán lesů a řek a všeho, co je živé, přezdívaný Tulák, je bohem svobody a nespoutanosti. Ovládá vše, co s přírodou souvisí, včetně čtyř živlů, byť převážně země a vzduchu, ale ne počasí, neboť o nebe se stará jeho milá, bohyně Shirra. Jak bylo již napovězeno, je patronem všech poutníků, všech, co putují a hledají, i všech, co jsou ztraceni. Oplývá dokonalou mužnou krásou a se Shirrou tak tvoří nejkrásnější nebeský pár. Miluje radost a veselí a miluje milovat - a miluje ženy, miluje krásu, hudbu a vše umění. Miluje celý přenádherný svět, proto po se po něm pořád toulá a chrání všechny, co činí stejně. Je patronem všech zábav a divokých nocí a vysokých ohňů. Víc než města, díla lidí, má rád lesy, proto se k němu často obrací druidé - však Talran je i přemýšlivý bůh, a snílek. Je stvořitel a ochránce elfů, přestože mezi lidmi tráví čas raději. Je patronem těch, co umí odpočívat a bavit se - a je také symbolem pohostinnosti. Nad každou dobrou krčmu drží Talran svou ochranou ruku: a prý je vždy šance, že se tam sám objeví, aby se se štamgasty, nepoznán samozřejmě, napil. Narozdíl od jiných bohů jeho hvězdným znamením není hvězdokupa, ale Měsíc - a je to právě on, kdo putuje v noci po obloze a ve dne po zemi.

Shirra
Vládkyně oblohy a počasí a ztělesnění ženského principu - to je bohyně Shirra, známá také jako Dáma. Stejně jako Talran má i ona ve správě živly, nejvíce oheň a vodu. Zatímco Tulákova vášeň pro vše kolem něj je jasná a čirá jako světlo, vášeň Dámy je ničivá a spalující jako plamen. Je silná a divoká, paní hněvu. Ve spojitosti s její ženskostí a láskou má na starost i žárlivost. Je patronkou všech žen, zhrzených i neposkvrněných, milujících i nemilovaných. Její rozzuření nad nepokojným Talranem vybíjí v ničivých bouřkách, kterými bičuje zem. Sama je ničivá a nádherná - s Talranem tak tvoří nejkrásnější dvojici v celém pantheonu: každá žena touží po její kráse. Byť i Dáma touží po tom sdílet s někým domov a žít v něm, je to bohyně válečnice, která vládne sekerou i mečem - kdejaký zuřivý válečník s horkou krví se k ní modlí, aby mu dopomohla změnit jeho vztek ve zbraň. Shirra je bohyní války a lásky a stejně jako Talran nemá hvězdokupu, ale putuje po obloze coby Slunce, životodárné jako láska a spalující jako konflikt. Ztělesňuje sílu obecně, ale přesto je mužná síla připisována spíše dévovi Kováři, který je pro ni jako otec a ona pro něj jako dcera. Ovšem Kovářova síla je síla muže řemeslníka, síla podmaňující a tvořivá, teprve Dáma tuto sílu otočí v nespoutanou moc, která zničí vše, co se jí postaví do cesty.

Lérr
Jediný rohatý bůh a Ten, jenž hraje - ať již hraje na hraně zákona coby vrah, zabiják, zloděj či lehká děva, nebo třeba jako hazardní hráč - i hry jako takové jsou jeho aspektem. Je proto přezdíván Hráč, ale také Loutkař, neboť spolu s Mitanem řídí lidské osudy a vede je po křivolakých cestách - hlavně pro své pobavení. Osud, to je věčný zápas mezi Lérrem a Mitanem: Rytířova dobrota zde stojí proti Hráčově škodolibosti, Rytířovo Dobro vůči Hráčově Zlu, Rytířův Řád vůči Hráčově Chaosu. Hráč, to je muž, který si jde vlastní cestou, to je rebel, to je (vlasti)zrádce. Je to ten, který jde proti pořádkům a boří je, je to ten, který chce dosáhnout svého, je to sobec. Je vášnivý a hravý, ale snadno se znudí. Je ovšem potřeba říci, že byť je divoký a nejzákeřnější z bohů a má na starosti většinu hříchů, je to on, kdo vnáší do života lidí věci, bez nichž bychom si náš svět neuměli představit (vždyť samotný hřích je důležitou součástí našeho žití) - a nemusí jít nutně o zlé skutky. I on je pánem věčného putování, ztrácení a nalézání, činí život nepředvídatelným a vnáší do něj vtip i ironii. Je také symbolem změny, bez níž by život stagnoval a byl mrtvý a ne nepodobný Aashovým zahradám smrti. A kromě toho všeho je to bůh Pomsty - vede všechny, kteří prosazují vlastní zákon tam, kde je bežná spravedlnost ne dost spravedlivá. Lérr tak má mnoho společného s Mitanem, Talranem i Haretem, byť jejich dobré myšlenky obrací ve špatnost. Se Shiřinou válkou si dobře rozumí a Aashovu smrt obohatil o rozklad. Ovšem nebýt tmy, nepoznáme světlo.

Aash
Pánem a ztělesněním samotné smrti je Aash, Smrť. Představuje věčnost - a přitom konečnost. Učí o principech koloběhu a přirozenosti, učí o smířeností s osudem a tím, jak jsou věci dány. Je chladný, i válce zná Smrť jen klid a mír. V jeho království v podsvětí, v zahradách smrti, kam každý jednou odejde, vše se jeví jednoduché, prosté a jasné, neboť když přijde konec, nic není složité. Kromě smrti je i pánem Času - a proto když je znázorňován, pak jako postava v kápi, s kosou a hodinami v rukách. Aash přináší lhostejnost a apatii, ale také klid, vyrovnanost a vidinu jasného cíle, neboť co jiného je cíl než konec. Je patronem těch, co smrt vždy uctí, a patronem těch, co ji spravedlivě roznáší. Vše, co zemře, stahuje k sobě do podsvětí, nevyhnutelně, a jednou prý bude ve světě více smrti než života - pak se svět otočí a přijde soudný den, kdy mrtví budou vládnout na povrchu a když zemřou, stanou se živými a odejdou do podsvětí, kde budou čekat na další den soudu, kdy opět povstanou s novým místem v novém světě. Vždy měj v úctě Aashe, mrtvé i smrt samu, ale střez se narušit její přirozený koloběh, neb to jest dílem černé magie a ta jest dílem kacířským.

Hvězdná znamení

Na nebi nad Cindií nalezneme 12 hvězdných znamení. Dvě z toho jsou Slunce a Měsíc, coby Talran a Shirra (viz. Legendy, zbylá znamení jsou souhvězdí (astronomové označí na nebi více než 10 souhvězdí, ale pouze 10 z nich má význam hvězdných znamení). Dělíme je na velká a malá znamení.

Velká znamení přísluší bohům: Stařec, Rytíř, Tulák, Dáma, Hráč, Smrť
Malá znamení přísluší dévům, společníkům bohů: Matka, Vladař, Kovář, Panna, Jezdec, Dítě

Cindijská Hvězdná znamení by měla fungovat trochu jako čínská - tj. čeká nás rok Matky, rok Starce, rok Dámy (zároveň rok Slunce) apod.

Reinkarnace a Podsvětí

Když člověk zemře, tak předtím, než si ho Aash stáhne do svého království, stane u Haretova soudu, který rozhodne, zda má pro něj ještě nějaké plány. Pokud ano a pakliže se člověk choval správně, je poslán zpět na zem, aniž by si pamatoval, co se stalo.
Důkaz, že je toto pravda, je, že někdy, byť výjimečně, se někdo, kdo byl někde zabit, zjeví u oltáře v Haretově chrámu.

Pakliže ovšem Haret rozhodne, že není důvod, aby se člověk na pozemský svět vracel, je duše člověka odevzdána Aashovi. Ten pak, podle toho, jak hříšný člověk byl, rozhodne o jeho místě v Podsvětí, tedy zda člověk zůstane s ním v jeho síních a mrtvých zahradách, čekaje na konec věků, nebo zda bude hříšná duše propůjčena Lérrovi, který jednou za čas přijde do podsvětí hledat zábavu. Místo, kde Lérr sdružuje všechny zatracené, se nazývá Jáma.

ELFOVÉ
Elfové věří ve všeobjímající entitu života, ze které vše vychází s kterou vše také schází. Celý svět je plný polobožských bytostí, od bůžků studánek přes duchy stromů až po prastaré duše předků. Nejmocnější z nich jsou tři božské bytosti, trojité ztělesnění principu Života, které nejvíce připomínají lidské bohy, přesto jsou jim svojí chaotickou a nadbožskou koncepcí velmi nepodobné.

Elvaia

Ona je život. Bez ní by byl svět jen kus skály. Je vše, co běhá, dýchá, plave i se jen jemně chvěje, je vše, co je plné barev a života, ona život dává a ona jest životem. Nazýváme ji Elvaia, neb to znamená Život, Živá, Žijící. Vše má částečku její vůle, bytosti smrtelné i nesmrtelné, a vše je skrze ni propojeno, neb ona je matka všech a my všichni jsme její rodina, její děti, a to i ty zlé, co odvrátily zrak. I ti nejstarší ze žijících, i naše stvořitelka Tael'ran, je dítětem a součástí Elvaii, neboť vše, co žije - rostliny a zvěř, my, všichni posvátní duchové i naše stvořitelka i ti, co odvrátili zrak a zlí démoni - je součástí Elvaii, Nejvyšší, Života, Živé, Žijící. A vše, co zemře, vstoupí zpět do Elvaii a nikdy nebude zapomenuto, neboť zůstane součástí jejího vědomí, její paměti, neb ona nezapomene na nic, co kdy žilo a co kdy bude žít. Dokud existuje Elvaia, existuje i život - a dokud existuje život, vždy bude existovat Elvaia, my všichni.

Děti Elvaii

(pozn. většina názvů je v plurálu, pro jednotné číslo odtrhněte koncovku "-i")

Stárnoucí a Nestárnoucí - Limai a Ilimai
Dva aspekty rozlišujeme v rodině Elvaii. Na jedné straně jsou Nestárnoucí, Ilimai, jimž roky přináší jen moudrost, ale ne tíhu, a na straně druhé jsou Stárnoucí, Limai, kteří s moudrostí věku ztrácí sílu nést tíhu na svých bedrech, postupně chřadnou a dříve nebo později se vrací k Elvaie. Mezi Stárnoucí patří všechno rostlinstvo a zvěř, tedy stromy, květiny i tráva a ptactvo, šelmy i domácí zvířectvo. Stejně tak mezi Stárnoucí patříme my, Elvi, i další nám podobná stvoření jako jsou Atani, lidé, či dokonce i trpaslíci, Ruti. Nezáleží na tom, kolik věků přežijeme, všichni patříme mezi Stárnoucí a jednou opět vrátíme Elvaie dar, kterým nás obdařila. Nestárnoucí děti Elvaii, Ilimai, jsou pak všichni zlí i dobří duchové, duše předků, ochránci míst i mocnější bytosti až po Aii, mezi něž patří naše stvořitelka Tael'ran a jež by Atani nazývali "bohové".

Hiearchie Nestárnoucích
Aii - bohyně (jednotné číslo: Aia)
Nari - polobozi
Tevi - bůžci
Lani - duchové
('mer - démoni)

U Ilimai můžeme rozlišit dvě skupiny - první jsou zlí i dobří duchové a bůžci různého stáří i síli, druhou skupinou jsou Nejprvejší, Aii. Aii jsou bytosti nejmocnější z Elvaii, jsou ztělesněním samotných principů, které souvisí se životem. Pod nimi je skupina bůžků a duchů, Nestárnoucích bytostí, které obývají svět kolem nás a které často pouhým okem nespatříme. Spadají mezi ně i Meri, zlé bytosti neboli démoni, které mají také různou moudrost i sílu a považujeme je za protějšek dobrých bytostí, proto je nazýváme podle nich - například protějšky Nari jsou Nari'mer, protějšky Tevi jsou Tevi'mer a protějšky Lani jsou Lani'mer. Aii nemají zlé protějšky, neb žádná Aia není přímo zlá ni dobrá, nýbrž taková, jaký život sám, a tedy dobrá.
Nari, to jsou nejmocnější z duchů. Jsou to bytosti, které ztělesňují nějaký princip, abstrakci či umění - třeba Darli, paní řemesel. Pod nimi jsou Tevi - z nich ti silnější mají na starost nějakou oblast, například Sa’anlan, ochránce domácnosti, ti slabší pak mají na starost živly jako Feri'til, pán večerních ohňů. Známe další Tevi pro správu všech různých živlů, od chladného kovu po bojovný vichr. Lani pak stojí v této hiearchii nejníže a jsou to duchové zvířat, rostlin a stromů. Patří mezi ně také duchové našich předků, protože ti mezi námi při svém splynutí s Elvaiou zůstávají a někdy k nám mohou promlouvat skrze šelestění listů coby Lani.
Nikdo nezná celý seznam všech Ilimai, neboť je jich nekonečné množství a často se nachází jen na jednom jediném místě. Výjimkou jsou Aii, kterých je stálý počet a které zná každý z našeho lidu.

Elvi - elfové
Elvi, nebo jak nás nazývají lidé, "elfové", jsou jediným dílem Tael'ran, které neodvrátilo zrak od ní a všemocné Elvaii. A to i když se najdou tací, kteří se přidali k Atani, neb i oni mají v srdci pokoru k Elvaie. Ovšem byla doba, kdy jediný élv nekráčel lesy. V té době byly pouze Nestárnoucí - a ze Stárnoucích byla jen zvěř a rostlinstvo. I rozhodly se Aii, že je svět smutný, neb není nikdo, kdo by ho ocenil. A tak Tael'ran, která vždy měla na starost rozmanitost a zázraky života, stvořila z klidného ohně, mírného větru, hluboké řeky a pevného dřeva nás, dlouhověké Elvi, které pak učila oceňovat krásu, umění, moudrost. Naučila nás, jak žít v lesích, aniž bychom mu škodili, ale přetvářeli jeho potenciál v ještě větší krásnost světa. Jiné Nestárnoucí také chtěly stvořit něco nám podobného, ale nikdy nevzniklo nic tak čirého, poklidného a dokonalého jako Elvi, neboť Tael'ran nás stvořila s ohledem na veškerý život a kraj kolem nás. Naučila naše předky mnoha uměním a řemeslům, naučila naše předky naslouchat ostatním Nestárnoucím... a po dlouhé věky nad námi vždy držela ochrannou ruku, neboť Elvi jsou nejmoudřejšími z Limai.

Atani - lidé
Když dala Tael'ran za vznik Elvi, chtěly se jí zbylé Aii vyrovnat - a tak se Ai'maer s Nielat spojili a vznikl první z Atani, první člověk. Jenže člověk nebyl tak klidný, moudrý, opatrný, trpělivý a učenlivý jako elf. Od Nielat si nesl touhu po změně, po neustálém pohybu, nebyl schopný se zastavit a ocenit krásu kolem sebe, jen toužil běžet dál. A od Ai'maera si nesl snahu ne jen přežít, ale být nejsilnější, nejmocnější, podmanit si vše podle sebe bez jakéhokoliv přemýšlení, jakou škodu může napáchat. Ve svém spěchu a touze odvrátil svůj zrak od svých stvořitelů, neochotný naslouchat jejich učení, a tak od něj Aii odvrátily zrak a nechaly ho v jeho zbrklosti. Neb byl Atan jedním z Limai, pokusili se mu i Elvi rozmluvit jeho spěch a nerozumnost, ale on neposlouchal a závistiv jejich krásy utekl mimo lesy do luk a polí, kde začal budovat vsi a města, kácet a pálit lesy a kopat v horách a bezohledně podmaňovat krajinu kolem sebe. I našlo se pár mocných Nari'mer, kteří se rozhodli Atani v tomto ze své zlé podstaty podporovat, a tak se člověk chytil těchto falešných lživých "bohů", jak je nazývá, a pokračuje v neopatrném chování k Elvaie. Za to je odsouzen k rychlému umírání a časté bolesti a neustálé spalující touze jít dál a ničit vše kolem sebe, nehledě na to, zda je k tomu vede láska nebo nenávist. Přesto byl ale Atani stvořen dvěma Aii, a tak je pro něj v tomto světě stále naděje - a občas se najde člověk, který chce v ostatních najít lepší stránku, byť ten je vždy zadupán do země bezohlednými okovanými botami ostatních Atani. A Elvi se moudře a mírumilovně stáhli z luk a brání les, neb ten je ze všech krajů nejvíce plný života, a nechali člověku jeho kamenné jizvy v zemi, jeho města.

Ruti - trpaslíci
Nejen Aii se chtěly vyrovnat dílu Tael'ran. Jeden z mocných Nari'mer, zvaný Dór'kan, král podzemí, který nikdy nebyl příliš oblíbený, neb vše krásné žije na povrchu, stvořil z žuly stvoření tak nepodobné Elvi, jako se noc nepodobá dni. Stvořil Ruti, trpaslíky, kteří by stejně dobře mohli být nazýváni Elvi'mer. Elvi jsou krásní, vysocí a štíhlí - Ruti jsou oškliví, nízcí a zavalití. Elvi jsou moudří a klidní, Ruti chtivý a nepřátelští. Elvi mají respekt vůči všemu živému, Ruti jsou zaměření do sebe, plní pýchy. A stejně jako Dór'kan, uchýlili se Ruti do hor do kamenných síních, kde žijí sami obklopeni mrtvou a studenou skálou, spokojení stejně jako Elvi obklopení hřejivou přítomností života kolem nich. Ruti nikdy neměli pochopení pro Elvi a zároveň jim záviděli jejich krásu i moudrost, o to větší je jejich nenávist k nim. Elvi nemohli jinak, než nad těmito z Limai zlomit hůl a nechat je svému osudu, neboť narozdíl od Atani, Ruti vždy budou naplněni zlem a pýchou a chtíčem a raději budou zakopaní pod zemí, než aby kdy otevřeli oči - a v tom jim pomáhá zavržený Nari'mer, který je učí slepotě a drží nad nimi svůj ochranný pařát.

Aii - Nejprvejší

(pozn.: "Aia" je ženského rodu, i když jedním z nich je mužská postava. Stejný případ jako je mezi lidskými "bohy" žena (Shirra), jen obrácená situace.)
Na počátku věků, na prázdném tichém místě, se zrodila Elvaia. Nebylo příliš toho, co by mohlo žít, a tak byla jen slabá, ne silnější než duch malého stromku. Zpočátku byla jen mlhavá a nejistá, ale jak začala získávat tvar, z jejích prvních myšlenek se zrodily Aii, první ztělesnění života, Nestárnoucí a Nejprvejší. První a nejstarší z nich byl Ai'maer, ztělesňující touhu života po životě samém, po existenci, po zachování se. Ztělesňuje sílu života a jeho přežití. Když bylo přežití Elvai zajištěno, zrodila se Nielat, ztělesňující vývoj, aby uvedla vše do pohybu a Elvaia se mohla rozrůst. Nielat je plynutím a touhou jít kupředu, ale také přirozeným koloběhem, kdy vše povstává z Elvai a zase se do ní vrací. A je nositelkou i těch pro nás nepříjemných stránek života, které jsou ale jeho nedílnou součástí - a to je bolest a smrt. Poslední, nejmladší z Nejprvejších, pak byla Tael'ran, aby se život mohl rozvinout ve vší své pestrosti, bohatsví a kráse a aby i přes touhu po zachování sama sebe a bolest a smrt byl schopen žít sám se sebou. Tyto tři principy ztělesňují Elvaiu, jsou její součástí a pomohly jí pokrýt celý náš svět, neb snad není míst, které jsou skutečně úplně bez života.

Elfové se jen výjimečně modlí přímo k nějaké Aie. Pro potřeby běžné modlitby většinou stačí nějaký z nižších Nestárnoucích, ovšem někdy se Elvi dostanou do míst, kde jsou jim příznivě nakloněny jedině Nejprvejší.

Ai'maer
První Aia, jenž povstal z Elvaii, byl Ai'maer, symbol síly a přežití. Ztělesňuje schopnost života žít a šířit se bez ohledu na překážky. Ai'maer je ten, co bojuje do posledního momentu, a tak chrání všechny, jejichž život je v otázce. Je to mužský princip, chránící i agresivní a podmaňující, a je symbolem naděje, že vše bude pokračovat. Ve všem živém probouzí touhu jít si za svým, neboť život je boj a přežívá jen ten nejsilnější. Je tak patronem všech hrdých predátorů, kteří mají svou hrdost od něj, i lstivých šelem - ať již mluvíme o zvěři či bojovnících Elvi. Je konflikt, který život vyžaduje, aby se mohl dále vyvíjet.

Nielat
Nielat byla zrozena coby druhá, když byla existence života zajištěna. Vlastností života je ovšem, že nestagnuje, že se neustále vyvíjí - a vlastně nejen živé věci jsou ovlivňovány zubem času. Nielat, to je Čas. Ona je pohyb, změna - a následkem toho i smrt, neboť i k té často život vede. A se smrtí souvisí bolest, kterou Nielat ztělesňuje - bolest je možná nepříjemná, ale stejně jako pohyb je pro život potřebná, neb představuje varování. Moudrost Nielat spočívá v uvědomění si, že nic není stálé a že žádný nádech nikdy nebude stejný. Představuje také nevyhnutelnost, kterou někteří nazývají Osudem, byť samo předurčení je často dílem náhody, jež má v chaosu života velkou roli. Nielat je ochránkyní učenlivých, neboť právě schopnost učit se a přizpůsobit se umožnila životu přežít a rozrůst se do takové pestrosti.

Tael'ran
Poslední z Nejprvejších je Tael'ran, ženský princip. Představuje krásu a plodnost života, jeho bohatost a pestrost. Představuje také řád, neboť přes všechnu svou chaotičnost život funguje podle pravidel, byť jich je nespočet a jsou často velice komplikovaná. To ona stvořila Elvi, dokonalé bytosti se smyslem pro mír, krásu a umění, aby se podíleli na rozvíjení žijícího a obdivovali nádheru Elvaii. Tael'ran je ochránkyní elfů, ale také všech umělců a těch, co jsou šetrní k přírodě. Ale symbolizuje také soudružnost, schopnost i navzájem nepřátelských druhů se nevyhladit - a naopak mnoho různých tvorů si v přírodě vypomáhá, proto také drží Tael'ran ochrannou ruku nad všemi ochotnými, obzvláště pak nad léčiteli. Přes všechen konflikt a chaos jsou totiž nakonec všichni součástí jediné Elvaii a navzájem se potřebují.

Reinkarnace a Splynutí s Elvaiou

Jednou přijde řada na každého, aby opět splynul s nekonečným vědomím Elvaii. Z toho, co odevzdá, bude moci později vzniknout nový život.
Někdy ale dojde ke sledu pro nás nesledovatelných událostí a zemře tak někdo, kdo ještě nebyl připraven odejít - takovému pak Elvaia navrátí jeho tělo i duši a nechá ho pokračovat v žití. Komu se toto přihodí, ten se zpravidla zjeví tam, kde je života nejvíce pohromadě, tedy často uprostřed hlubokých lesů.

Není to však nijak časté, aby Elvaia takto rozhodla - zpravidla každý zemře v čas, ve který zemřít měl: Elvaia ho pak bez ohledu na jeho skutky opět přijme do své věčné náruče. Proč však někoho Elvaia občas nepřijme nevíme - je to jedna z velkých záhad cyklu života.

TRPASLÍCI
Trpaslíci věří v jediného boha, v Otce Trpaslíků, který je spojením všech trpasličích charakteristik a principů - což není pro trpaslíky nijak překvapivé, vždyť je stvořil k obrazu svému. Trpasličí víra nevylučuje existenci ostatních bohů či pravdivost ostatních náboženství, ale jednoznačně prosazuje sílu Otce Trpaslíků vůči kterémukoliv z bohů, kteří by se mu mohli postavit.

Dorgan

I. O trpaslíku, elfu a člověku
Prázdnej bejval svět. Ukutej z nebeských kovů mocným Dorganem a posázenej jinými bohy.
Nikdo, kdo by na světě pořádně žil, jen stromy a zvěř.
I vzal Dorgan kus nejtvrdší skály a na svý nebeský kovadlině ukul prvního trpaslíka - a stal se tak našim Otcem.
Ostatní bohové ho viděli a napodobit ho chtěli. Jedna nebeská roba vzala stromy a listí - a tak vznikl elf. Jenže jak se má elf ze dřeva rovnat trpaslíku z kamene?
A jiných šest bohů se spojilo a vzalo popel a prach a hlínu a trochu vody a uhnětlo tak prvního člověka. Jenže jak se má hliněný člověk rovnat trpaslíku z kamene?
I byli nešťastní vostatní bohové, jak dílo se jim nepovedlo, a chtěli se vztekat na Dorgana za jeho um, ale Dorgan, Otec trpaslíků, byl velkorysý.
Trpaslíci nepotřebují celý svět! Nechtějí louky a nechtějí lesy, jsou z kamene, proto se kamenem obklopit chtějí. Budou sídlit v podzemních síních a chránit vaše výtvory před tím, co se může ukrývat v temnotách světa - nevznikl totiž jen elf a člověk v odpověď Dorganovi, ale byl by to dlouhých příběh, kdybychom měli psát o všech marných snahách předčít trpaslíka.

II. O Otci trpaslíků
Dorgan ukul trpaslíky podle sebe, a proto je on to, čím se každým trpaslík chce stát. Je moudrý a proto je jeho hustý a dlouhý vous plný stříbrných pramenů. Má divoké obočí a stejně divoký pohled. Unese tu nejtěžší zbroj a v rukou třímá tu největší sekeru. Je zručným kovářem i kameníkem, na co jeho ruka sáhne, to si podmaní. A je hrdý - a má proč, neb je největší a nejpravější z bohů. A i přes jeho sílu a um a divokost umí být skvělým a věrným společníkem a hrdlem proleje sudy piva a bujarý smích rozechvěje i ty největší trpasličí síně. A to díky němu trpaslíci nemají rádi elfy a lidi, protože vědí, že to se jen cizí bozi marně snažili napodobit Dorganovo dílo, ale přitom jsou elfové a lidé namyšlení a staví sebe na roveň i nad trpaslíky. Tohle všechno trpasličí národ ví, neboť bývaly doby, kdy Dorgan sestupoval mezi své syny a dcery a učil je, jak kutat v horách, jak budovat největší síně a slévat nejlepší ocel a kovat nejlepší sekery a vařit to nejlepší pivo a také se s nimi radoval na obrovských hostinách a učil je soudružnosti a hrdosti k odkazu našich předků a k odkazu jeho. Naučil ale své Syny všemu, co mohl, a zbytek musí trpaslíci pochopit sami - a on již mezi ně nesestupuje dlouhá staletí, jen čeká ve svých nebeských síních, kam za ním přijde každý v bitvě padlý trpaslík, aby s ním popíjel a čekal na poslední bitvu, kdy se střetnou trpaslíci se zlem, které má teprve přijít a které by bez hrdých trpaslíků pohltilo celý svět.

Trpasličí Pravládci

Po celé zemi existuje pět trpasličích klanů, které obývají různé úseky hor a podzemních síní. Je jich pět podle pěti Pravládců, Prvních Trpasličích Králů, kteří stáli v čele celého trpaslictva, ale aby mohli bránit povrch před vším zlem v podzemí, museli trpaslický národ rozdělit do pěti klanů. To je důvod, proč žijeme na různých místech a sdružujeme se právě do pěti národů, z nichž všechny jsou trpasličí, ale přesto se někdy lišíme. Musíme ale pamatovat, že Pravládci vládli společně, a proto by válka mezi klany byla zradou nejen Dorganova učení, ale také jejich odkazu.

Reinkarnace a Dorganovy síně

Každej trpaslík je stvořen z kamene a každej s kamenem opět splyne. Pokud trpaslík padnul v boji, odejde do Dorganových síní, kde s ním bude věčně hodovat, dokud nepřijde čas Poslední bitvy.

Každej trpaslík má ale svůj osud, kterej musí tady na zemi naplnit. Nikdo neví, jakej je jeho osud, ani jestli už ho naplnil - ale stane se občas, že trpaslík padne dřív, než ho naplnit stihne. V takovém případě mu dá Dorgan další šanci - zacelí jeho rány a vrátí mu opět života v jednom ze svých chrámů, kde se padlý trpaslík probudí, jako kdyby jenom spal. Je to velká milost Dorgana a nepřichází často, o to víc si jí, padlý trpaslíku, važ! Než příště v boji padneš, postarej se, abys svůj osud už naplnil!

Hobiti a Gnómové
Půlčíci nevěří v bohy - dříve věřili v přírodní principy a dnes jen uznávají sílu přírody, sílu slunce a jiných přírodních sil. Nemají ale nic, co bychom mohli souhrně rozepsat a nazvat "náboženstvím" - snad by se dala dát dohromady jen nějaká kusá mytologie z dávných časů, kdy mohl ještě, alespoň v příbězích, hobit rozmlouvat se sluncem či se gnóm ptát vody, proč je mokrá.

Reinkarnace půlčíků

Hobiti a Gnómové nemají odpověď na otázku reinkarnace. Nevěří tomu, že by je nějaký bůh vracel zpět - je to jen další nevyřešená záhada života. Existují teorie, že pravděpodobnost reinkarnace se zvyšuje s magickým potenciálem místa, kde půlčík zemřel. I tak je ale pravděpodobnost tak nízká, že s oživením nikdo nemůže počítat.
Někteří půlčíci věří, že je reinkarnace nepřirozená, že je chybou v cyklu života a smrti, a oživeného půlčíka potom považují za nějakým způsobem prokletého a nechtějí s ním nic mít, aby je nepostihlo neštěstí.