Historie a Geografie

CINDIE
Cindie, čteno se "s" na začátku [syndyje], je jeden z několika kontinentů. Patří k nejstarším obydleným kontinentům, tak starým, že význam jejího jména není úplně jasný - někteří tvrdí, že je to původně jméno nějakého prastarého impéria, které celý tento kraj pokrývalo, jiní zase tvrdí, že v nějakém zapomenutém jazyce znamenalo "západní pobřeží" - a jiní zase, že "zem na východě", to vše podle toho, odkud prý původní a už dávno zapomenutí obyvatelé Cindie do tohoto kraje přišli...

Obecný popis

Cindie (čte se [syndyje]) je rozlehlý kraj, tisíce mil ze severu na jih i z východu na západ. Ze tří stran ji obklopuje oceán, byť za severní hranici je zvykem považovat spíše vysoké hory, za nimiž leží už jen nehostinné kraje, jež sužuje věčná zima. Naproti tomu na jihu je podnebí teplejší a celé pobřeží se za dlouhá staletí rozpadlo do mnoha ostrůvků s bujnou vegetací. Pro obyvatele Cindie je nejzajímavější pobřeží západní, neboť dále na západ, za oceánem, žijí národy pro Cindiany téměř neznámé. Etejská říše, která oficiálně zabírá celou severní polovinu Cindie, je však jediná, která byla schopná navázat byť jen chabý kontakt.

Mapa Cindie

K disposici je barevná mapa Cindie.
Světle hnědé části označují na severu více a více nehostinnou oblast (jemně zalesněnou oblast, dále na sever tundru a nejseverněji, za horami, ledové pláně).
Na jihu pak označují teplejší a teplejší oblasti s tím, že skutečná písčitá poušť se v Cindii nevyskytuje.
Zelené části označují hlavně oblast mírného pásma, tmavost zelené označuje hustotu lesů (nejtmavší části jsou obrovská uskupení hvozdů).

Listov se ještě stále nachází v zalesněné části, zimy jsou ale v této oblasti krutější než níže na jihu.

Stručná historie (lidské osidlování)

Kdysi dávno byla Cindie divokým místem. Mnoho kmenů lidí zde vedlo války o půdu, která kdysi patřila elfům a trpaslíkům – ti byli nuceni se stáhnout do neprostupných hvozdů a vysokých hor, kam za nimi lidé nemohli. Postupem času byly některé kmeny vyhlazovány a jiné se stávaly silnějšími, až sever Cindie ovládl kmen, respektive národ, Etejů. Tehdejší Etejské království sjednotilo všechny okolní a dalo tak za vznik mocnému celku, který přetrval dodnes - vznikla tak Etejská Říše v čele s císařem.
Na jihu Cindie nikdy k tak mocnému sjednocení nedošlo. V současné době vládne jihu necelý tucet království a knížectví, která se neustále přetahují o moc.

Rozložení národů

Všechny mírně zalesněné nížiny a kopce tak obývají lidské národy - na severu Etejové se svojí Říší, na jihu potomci kmenů, kteří se odmítli Etejům podřídit. Hory na severu a ty, které ohraničují Cindii z východu, pak patří trpaslíkům, kteří zde zbudovali svá mocná sídla a údajně i brání Cindii před krvelačnými útoky z východu, neboť na východě, za horami, spí prý zlo, před kterým kdysi lidé utekli. Pány hvozdů jsou pak elfové, a také z velké části pány moře, neboť elfové ovládají velkou část ostrovů na jihu a jeden obrovský, stovky mil dlouhý i široký, hvozd uprostřed západního pobřeží Cindie.

Historie - Časová osa

Používá se lidský kalendář. Záporné letopočty se také označují "PP", tj. "Před Příchodem", kladné potom "VL", tj. "Věku Lidí" (např. "Stalo se to stého roku Věku Lidí.").

-4000 = Velká Křivda, která je původcem elfo-trpasličí nevraživosti a odstartovala válku. Čeho se týkala si již nikdo nepamatuje.

-3000 = Konec války mezi elfy a trpaslíky domluveným smírem, každá ze stran si ponechává sobě vyhovující prostředí, cindijské nížiny a pláně zůstávají z počátku z větší části neobydlené; přichází dvě a půl tisíciletí míru, pomineme-li drobné nešváry uvnitř ras (mezi jednotlivými klany trpaslíků; mezi lesními elfy a nově také stepními elfy z nížin).

-2995 = Elfí kult Smrti má již dost členů na to, aby nespokojenost se smírem s trpaslíky dával výrazně najevo. Po několika výraznějších konfliktech je kult Smrti zakázán.

-2994 = Začíná dvouletá válka mezi kultisty a ostatními elfy, která končí přísahou nenávisti a odchodem kultistů, kteří jsou svými příbuznými nazýváni Temnými elfy.

-2992 = Elfové kultu Smrti opouští lesy, hvozdy a nížiny a přesouvají se do hor, kde o nich na nějaký čas nikdo neuslyší.

-2700 = Temní elfové začínají pomalou válku s trpaslíky, která se projevuje občasnými potyčkami v podzemích.

-2500 = První výskyt nemrtvých - temní elfové přišli na způsob, jak proti trpaslíkům poslat jejich padlé.

-2498 = Tzv. Světlí elfové odmítají pomoci trpaslíkům v jejich válce proti temným elfům - nechtějí s ani s jednou z ras mít nic společného, od všech se distancují. Nezasáhnou, dokud se konflikt nebude dotýkat přímo jejich území.

-500 = do Cindie z východu pronikají skřetí národy (o trpaslících v horách ani neví, ti je zprvu nechávají projít, příliš zaměstnaní temnými elfy).

-480 = Skřeti obsadily všechno volné území v Cindii a začínají konflikt na elfím území.

-470 = Skřeti se dozvídají o existenci trpaslíků a napadají je v jejich domovech krátce poté, co trpaslíci vítězně (ale bolestně) ukončili válku s temnými elfy, kteří se stáhli zpátky hluboko do podzemí hor.

-465 = Elfové a trpaslíci uzavírají spojenectví ve válce proti skřetím národům.

0 = Příchod lidských kmenů do Cindie, přicházejí z východu podobně jako před půl tisíciletím skřetí rasy.

5 = Spojenectví lidí s elfy a trpaslíky proti skřetím národům-

20 = Vytlačení skřetích ras a tedy definitivní konec války (trvala 500 let), elfové a trpaslíci už se do nyní skřetu-prázdných nížin nevracejí: přenechávají je lidem.

50 = Trpaslíci opět nemohou klidně spát - do jejich domovů začíná pronikat jejich starý nepřítel, temní elfové.

70 = Příchod půlčíků (gnómů a hobitů) a zároveň definitivní konec kmenového uspořádání lidských národů.

199 = Etejové, kmen lidí z okolí velké řeky Eteny, sjednocují všechny severské kmeny a národy.

200 = Korunovace prvního říšského Císaře (a oficiální vznik Etejské Říše v celé severní Cindii). Následuje století všeobecné prosperity.

300 = Konec století lidské prosperity, říšská ekonomika není stabilní a říše sama se potýká se zbytky skřetích národů a nemrtvých na hranicích, hlavně na severu), jižní národy vedou malicherné války a zároveň se snaží expandovat na ostrovy náležící mořským elfům.

324 = Pád Loratesu u západního pobřeží Říše do spáru nemrtvé armády (původ neznámý, některé teorie hovoří o temných elfech, kteří ale doposud otravovali vleklou válkou plnou menších potyček pouze trpaslíky). Říše je příliš nestabilní na to, aby stihla rychle zareagovat, císař si neuvědomuje velikost hrozby.

325 = Počátek rozšiřování Listova několik mil od ústí řeky Eteny sirem Vincentem, vikomtem z Loratesu, který zde plánuje vybudovat pevnost, která zastaví nemrtvé armády, až se rozhodnou postupovat směrem do vnitrozemí. Je to dlouhodobý plán, ale zatím se nezdá, že by nemrtví postupovali dál - pouze drží Lorates.

Zde také začíná Tvůj příběh...

Říše
Etejská Říše je velké lidské císařství pokrývající celou severní polovinu Cindie. Lidské národy se zde sjednotili pod zástavou společné víry a pod jednou korunou s nadějí, že budou silnější - což fungovalo, než se v čele objevil slabý císař a někteří vysoce postavení lidé se toho rozhodli využít. Nyní Říše řeší vnitřní krizi a nechává se tak až příliš vyčerpávat potyčkami na hranicích...

Původ jména a poloha

Etejská Říše, pojmenovaná podle národa, jež sjednotil ostatní, Etejů, kteří zase nesou jméno podle obrovské řeky Eteny, jež dělí severní Cindii na dva kusy jako jizva, zabírá fakticky celou severní část Cindie.

Světská moc

V jejím čele stojí císař - titul císaře je dědičný a jen v případě, že není dědice, volí si nejvyšší šlechta nového vládce.
Úplně na druhé straně, co se aristokracie týče, stojí titul rytíře. Ten zpravidla nemá nárok na léno ani na nic jiného, dostává se mu ale samozřejmě různých poct - přeci jen je to šlechtic. Navíc rytíř zpravidla má možnost postoupit dál. Rytíř je titul, který byl v minulosti dáván za velké zásluhy těm, které král (císař) ctil a chtěl je odměnit s příslibem, že časem si mohou vydobýt z jeho přízně víc. Protože má ale titul rytíře možnost dávat i další šlechta, klesla hodnota tohoto titulu oproti ostatním - byť stále se vyplatí být rytířem. Kromě pár výhod, jako je právo nosit zbraň, je totiž v Říši zvykem, že se získáním rytířského titulu se zavážete k službě tomu, kdo vám titul udělil. Ten vás za to odmění zpravidla řádnou výplatou.
Navíc existuje možnost pokročit dál - jakmile je rytířovi přiděleno léno, stává se z něj vikomt. Ten má zpravidla na starost jednu či více vesnic. Rytíř a vikomt jsou v Říši jediné tituly, které považujeme za „nižší šlechtu“. Oslovují se zpravidla "sire".
První z „vyšší šlechty“ (která se nejčastěji oslovuje "lorde/lady", ale často také "vaše excelence", "výsosti" apod.) je tak zvaný árl. Árl má na starosti velký správní celek - jedná se o titul na úrovni knížete či dokonce krále, v souvislosti s územím, které ovládá. Těsně nad árlem je pak markýz - je to fakticky také árl, který ale ovládá nějaké hraniční území a má tak vyšší pravomoce co se svolávání vojenské moci týče.
Nad árly a markýzy pak stojí vévodové - ti jsou v současné době v Říši čtyři a každý kontroluje čtvrtinu z jejího území. Nepůsobí přímo, nýbrž mají moc nad árly a markýzy. Dá se říci, že vévodové jsou přímí pomocníci císaře, který by sám nezvládl tak velké území spravovat sám.
To je z aristokratického systému vše. Jsou to názvy, které prosadili Etejové, naproti tomu jiné názvy zanikly - titul krále vymizel ze severu Cindie jako poslední a to ve chvíli, kdy se Etejské království proměnilo v Etejskou říši.
Na Jihu Cindie nalezneme obdobné, ale jiné tituly - na úrovni vikomta je zeman (v některých částech vladyka), následují hrabata, markrabata, knížata a nakonec král s případným budoucím dědicem trůnu, princem. V Říši tyto tituly používány nejsou.

Duchovní moc

Vedle světské moci je v Říši ještě moc duchovní, resp. církevní. Náboženství se podařilo sjednotit dávno před Říší, a proto všichni lidé napříč Cindií znají hlavní šestihlavý pantheon (viz. Náboženství), byť v různých krajích mohou existovat odlišnosti ve vnímání jednotlivých bohů či ve způsobu jejich uctívání - a existují samozřejmě také různé kulty, které nemusí uctívat jen bytosti v oficiálním církevním učení zmíněné.
Náboženství, o kterém se hovoří v Náboženství, je to, kterému učí Říšská Církev Svatá. Na území Říše ho zná každý - ostatně byla to i církev, kdo velice vypomohl se sjednocováním severních národů.
I církev má množství církevních hodnostářů. V čele stojí Svatá Rada, která je složena z biskupů (a jednoho kardinála, viz. níže), kteří mají všichni stejné slovo. Poslední pokus o jmenování arcibiskupa skončil krveprolitím.
Členové Svaté Rady jsou voleni z Klášterní Rady - v ní jednou do dvou let zasedají všichni opati všech klášterů a vikáři (byť tento titul je velmi výjimečný). Pod nimi jsou faráři, kaplané a další.
Trochu stranou stojí hodnostáři, kteří nemají vztah k místu (např. ke kostelu či klášteru) - jsou to potulní kněží, klerici a paladinové. Potulní kněží se těší velké vážnosti a stejně tak klerici. Klerik je vlastně jen poddruh kněze, který ale z nějakého důvodu prošel nějakým bojovým výcvikem - zpravidla proto, že kázal v nějakém ohroženém hraničním území a podobně. Kromě titulů „kněz“ a „klerik“, z nich „klerik“ není tak úplně oficiální a vlastně si ho volí sám kněz, nemají potulní kněží žádné jiné dělení, jejich váženost se proto měří jejich skutky, ale hlavně roky, které uplynuly od jejich vysvěcení.
Opět trochu stranou jsou paladinské řády - paladiné mají každý jinou váženost nejen podle své pozice v řádu, ale také podle řádu, do kterého patří. Obecně se těší paladiné podobné úctě jako kněží - výjimkou jsou paladiné nejmocnějšího paladinského řádu, a to je řádu Amentatských rytířů. Amentat je pevnost na severozápadě Cindie, jejíž obránci dokázali zastavit rozsáhlou invazi barbarských národů z ostrova nedaleko západního pobřeží - válečníci, kteří se v bitvě pod Amentatem nejvíce vyznamenali, založili společně elitní paladinský řád, který směle konkuruje další instituci, kterou lidé respektují a které se bojí - a tou je Inkvizice.
V čele Inkvizice stojí Nejvyšší Inkvizitor (někdy psáno jen „Inkvizitor“), který má také titul kardinála a zasedá ve Svaté Radě. Hned pod ním jsou dvě osoby - tzv. Pravá a Levá ruka Inkvizice. O většině věcí rozhodují společně - Inkvizitor sice smí rozhodnout o čemkoliv i sám, ale jako Pravou a Levou ruku Inkvizice zpravidla ustanovuje ty, jimž důvěřuje a jejichž pomoc a rada se mu hodí. V případě, že Inkvizitor vydá rozkaz, musí ho dát Ruce do pohybu - k tomu každá Ruka má, jak všichní víme, Pět prstů Inkvizice. Pod generálním velením této organizace je tedy Desatero Inkvizičních prstů, kteří mají Říši rozdělenou na deset správních celků. Kromě těchto už jsou v Říši jen Vrchní inkvizitoři, vždy dva na jeden správních celek - celkem tedy má Inkvizice přesně 33 členů. V případě potřeby ale může kdokoliv z nich ustanovit kteréhokoliv dočasným inkvizitorem a hlavně, většina kněží je inkvizitorům podřízena.
V jednotlivých správních celcích obchází Vrchní inkvizitoři po dvojicích. Vždy platilo, že sám Vrchní inkvizitor nemůže být najednou soudcem i katem a že každému soudu musí svědčit alespoň jeden další inkvizitor - tímto způsobem se proto ustanovil úřad Vrchních inkvizitorů tak, že obchází kraj po dvojicích, schopni okamžitě reagovat na hrozbu hříchu. Inkvizitor může stanovit jakýkoliv trest - a to i trest smrti, což je důvod, proč se inkvizice každý rozumný člověk obává.
Symbolem Inkvizice je květ se čtyřmi okvětními plátky rozestavěnými tak, že květ připomíná kříž (žádná strana ovšem není prodloužená), a celý květ je posetý trny.